Kostel je nejvýznamnější kulturní dominantou obce a je také zajímavý z hlediska architektonického vývoje. Nejstarší zmínka pochází z desátého století – tehdy si lidé žijící v tvrzích Proklaty /Poklaty/, Lhota, Potvrzník a Hostašov založili na místě dnešního kostela dřevěnou kapli. Staré pověsti vyprávějí, že místo, kde se kaple nacházela, bylo obklopeno lipami. Ty byly později vymýceny a v blízkosti kaple si lidé stavěli první dřevěná obydlí.

Původní dřevěná kaple byla však kolem r. 1150 zničena požárem a právě tehdy se započalo se stavbou kostela zděného. Kostel sv, Jana Křtitele – jednolodní stavba s původním románským jádrem, tj. lodí a věží z doby před rokem 1238. Při opravách v  r. 1973 byl na severní straně lodi objeven jednoduchý románský žulový portál. Presbytář spadá již do období gotického (přibližně po roce 1350), kdy bylo zbořeno původní kněžiště a přistaven nový presbytář se sakristií.. Presbytář má polygonální závěr. Původně se za hlavním oltářem nacházelo pět vysokých gotických oken, která však byla v roce 1772 zazděna. Dvě krajní byla později znovu obnovena (1835 – ale už v jiném tvaru a velikosti), tři z nich byla až v r. 1973 z vnější strany odhalena a vestavěna jako okna slepá. V roce 1835 byla při úpravách prolomena také nová okna v chrámové lodi. Osa kostela je nepatrně lomená, což je u stavby sakrální často spojováno s gotickou symbolikou – nakloněná hlava Kristova.

Věž kostela byla postupem času také upravována, protože její horní část pochází z doby pozdější. Svými architektonickými prvky připomíná vliv baroka (ostění kolem oken ve zvonovém patře, kde jsou nápadně zdůrazněné klenáky). V 2. pol. 17. století byl prolomen do kostela nový vchod a to pod věží, které bylo zaklenuto a starý vchod do kostela byl zazděn. Zachoval se z něho pouze žulový portál na severní straně chrámové lodi – viz výše.

Kolem kostela kdysi býval hřbitov. Poslední písemná zmínka vztahující se ke hřbitovu je z  r. 1804. V obecní kronice, která je psána od roku 1925 je hned v úvodu uvedeno:“ Původní hřbitov rozkládal se kolem kostela ve vesnici. Když pak bylo nutno jej rozšířiti, musil býti zrušen a počátkem 19. století postaven nynější nový hřbitov za vesnicí, kde sbíhají se polní cesty od Ostašova a Ratibořic“. V roce 1897 bylo vystavěno obydlí pro noční stráž kostelní (malý domek u hlavní brány). Obvodní zeď kostela je původní a byla opravena v r. 1973.

Výrazné opravy kostela proběhly kolem roku 1853 (čerpáno z dosažených písemných pramenů). V roce 1877 byl v gotickém presbytáři umístěn nový hlavní oltář (rovněž ve slohu gotickém). Na oltáři jsou umístěny tři sochy – uprostřed ve výklenku je socha sv. Jana Křtitele(tomu je kostel zasvěcen) a po jeho stranách jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje. V tomto období byl také pravděpodobně v kostele umístěn i boční oltář zasvěcený Panně Marii, křtitelnice a kazatelna. Křížová cesta samozřejmě v kostele také byla, ale jak je uvedeno ve farní kronice, byla celá „rozpukaná“, a proto byla v roce 1931 zakoupena ta současná. V roce 1901 byly také zakoupeny a posvěceny dvě sochy – Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Panny Marie (obě jsou podnes umístěny vedle hlavního oltáře).

A nyní několik slov ke zvonům. Původně byly na věži zvony tři – umíráček a dva zvony velké. Větší, 5 q těžký, byl lit za panování Marie Terezie (1740 – 1780) a druhý, 2 q těžký, byl z roku 1677. Jeden z těchto zvonů někdy kolem roku 1910 pukl, a proto byl 2. března 1913 na čtvrtou neděli postní posvěcen zvon nový s názvem sv. Jan Křtitel. Zhotoven byl firmou „Adolf Hiller, vdova a syn“ v Brně v ceně 1.245 korun. Zvon nesl nápis: „Hlásej slovo Boží a zvi duše ke spáse“. V kronice však není uvedeno, jakou měl hmotnost. Oba zvony však na věži dlouho nevydržely – během první světové války byly proti všem protestům zabaveny. Zůstal jen umíráček a ten byl později zabaven také.

Až do roku 1924 byla farnost bez zvonů. V tomto roce bylo získáno formou darů od věřících dostatek finančních prostředků a firma Hiller v Brně ulila dva velké zvony o váze 140 kg a 70 kg a dále umíráček. Zvony se jmenovaly: Nejsvětější Panna Maria s nápisem „Mé srdce k Bohu se modlí za umírajícího a hlas můj k modlitbě volá i Tebe“ a sv. Cyril a Metoděj s nápisem „Sv. Cyrile a Metoději, orodujte za nás!“. Ani tyto zvony však nezůstaly na věži do dnešních dnů. 5. dubna 1942 před velikonočními svátky byly oba zvony opět zabaveny a odvezeny do Hrotovic.

Nového zvonu, avšak už jen jednoho, se dočkala farnost až v roce 1976. Jeho slavnostní svěcení proběhlo 13. července 1976. Zvon o váze 340 kg byl ulit v Brodku u Přerova mistrem zvonařem Laetitia Dytrychová a nese tento nápis: „Od Boha hlas mám – modlit se vždy třeba vám – jít se klanět Bohu v chrámu – Marii ctít vyzývám.“ Tento zvon nám vyzvání dodnes, v roce 1981 bylo instalováno zařízení na elektrické zvonění.

Ke každému kostelu neodmyslitelně patří i varhany. První písemná zmínka o nich je ve farní kronice u roku 1894 (dřívější kronika není k dispozici), kde je zapsáno, že varhany byly opraveny nákladem 80 zlatých. Drobné opravy u nich byly prováděny i v následných letech, od roku 1954 je měch varhan poháněn elektrickou energií. Generální oprava varhan proběhla až v roce 1976 a při opravných pracech byl vespod varhan objeven nápis: „Benedikt Latzl, Orgelbauer Znaim Anno 1863“ – pravděpodobný rok výroby varhan. Další jejich oprava proběhla v roce 1998.

Významnou dominantou kostela je také 6 barevných vitrážových oken. Na podzim roku 1950 byly zasazeny dvě okna v presbytáři – po levé straně je vyobrazena sv. Ludmila a po pravé straně sv. Václav. Další čtyři okna byla instalována až v říjnu roku 1957 s těmito motivy: X. boží přikázání a evangelium, kříž, Nejsvětější Trojice a Srdce Páně.

A ještě jedna zajímavost kostela. Po levé straně presbytáře je ve zdi vsazená náhrobní kamenná deska Šťastného Konáče z Hodiškova, na které je uveden tento zápis: „Léta Páně 1575 v sobotu po Božím vzkříšení usnul v Pánu urozený pan Šťastný Konáš z Hodiškova a v tomto chrámě odpočívá očekávajíc se všemi vyvolenými slavného vzkříšení“. Neví se přesně, zda byl tento muž v kostele opravdu pohřben. Podle ornamentů na náhrobku byl tento hodnostář pravděpodobně tiskařským mistrem.

Na jižní straně chrámové lodi jsou zvenčí umístěny sluneční hodiny, které jsou doposud v provozu. V žádné kronice není o jejich původu žádná písemná zmínka, rekonstrukce těchto slunečních hodin proběhla v roce 1973 (byly opraveny malby, rafie zůstala původní).

Při opravách v roce 1973 byly ve fasádě zachovány další staré památná prvky. Zvláště se jedná o žulový portál na severní straně lodi poblíž věže, dále o na jižní straně o velký kříž a textový obdélník se zřejmě votivním nápisem (bylo psány gotickým písmem, nyní už ovšem nečitelné). Torzo gotického nápisu zůstalo rovněž zachování také nad žulovým portálem.

Samozřejmě během staletí procházel kostel mnoha menšími či většími opravami. Dle dosažených písemných pramenů proběhly významné opravy v těchto letech: 1853, 1902, 1912, 1930 – 1931, 1950 – 1951(oprava střechy) a 1961. Pravděpodobně nevýznamnější a nejrozsáhlejší oprava kostela a jeho nejbližšího okolí proběhla v letech 1972 – 1973 (oprava fasády, střechy, odvodnění veškerých ploch kolem kostela atd.). O tyto opravy se především zasloužili farníci (ať už prací či finančními dary) a duchovní správce P. Václav Večeřa.

Poslední rozsáhlé úpravy, především v interiéru kostela (oprava vnitřní výmalby, úprava oltáře, varhan apod.), proběhly v roce 1997.